Na jednoduchosti není nic složitého. Jedno-duše jsi plně realizovaná bytost, jen ještě trpíš tíhou toho, co pro sebe a pro druhé představuješ. Trpět budeš do té doby, než přijmeš, že významy neexistují, že je to Jedno, a to v obou významech toho slova. Vše, co jest, tvoříš Jednou myslí. Za vše neseš plnou zodpovědnost, dokonce i za to, že ses rozhodl Jednotu rozdělovat a tak se odcizovat sám od sebe. Však jsi zapomněl, že kamkoliv se vydáváš, vydáváš se od sebe k Sobě, cokoliv hledáš, hledáš sebou Sebe? Zkušenost setkání sebe se Sebou, je zkušeností Celistvosti, kde vše je vyplněno vším a zároveň prázdné, kde všechny významy postrádají smyslu. Proto je to jedno, čím se trápíš, ať je to sebedůležitější. Nikdy své trápení nevyřešíš, protože řešením mu dáváš význam, lpíš, jsi nesvobodný. Ale nemusíš. Je to tvoje volba a tedy tvoje zodpovědnost. Neseš plnou zodpovědnost za vše, čemu jsi dal kdy význam, a vše tě to na základě zákona tohoto prostoru, zákona příčiny a následku, dožene. Dovolíš-li si prohlédnout Jedno-duchost, dojde ti, že se honíš pouze sám za vlastním ocasem, že se není za čím hnát, že už všechno máš, přestože jsou tvé kapsy prázdné...
Netrap se tím, že ještě nedokážeš sám sebe natolik milovat, abys přijal prostotu a obyčejnost sebe sama, abys přijal Jedno-duchost. Dokud jsi zde na Zemi, jsi bytostí, která se snaží udržet někde v místech, kde se padající anděl potkává se stoupající opicí. Prostě je to tak, jak to je a chtít to jinak, rovná se sebezapření. Nechtěj být ani anděl, ani opice a prostě Jedno-duše BUĎ tím, čím niterně JSI. Pro lásku k sobě, si nikdy nenakládej více, než jsi schopen/schopna unést a zároveň, pro lásku k sobě, nedělej nikdy méně. To je jedno-duchá Buddhova zlatá střední cesta, cesta nenásilí.