Organizační záležitosti: -Doporučený příspěvek 1.300,- Kč.

- Průvodci setkání: Tomáš Merlin Ježek, Monika Awen Alabastrová

- Začínat budeme hlubinnou imaginací na téma vody, projdeme si, co nám nevědomí v obrazech sděluje, dále nás čeká oshova dynamická meditace, rituál sebepřijetí, potní chýše, večerní besedování u ohně.

-Maximální počet účastníků je 7+2. Proto se včas registrujte.

-Přivítáme vás menším občerstvením, vždy se vytvoří na začátku prostor, než všichni dorazí. Mezi prvním a druhým blokem bude oběd, k večernímu ohni nějaké buřty atp., v průběhu čaj, káva, případně koláč, podle možností a vytíženosti.

-Doporučuji čelovku (po setmění je tma jako v pytli), nějakou karimatku (během imaginace budeme ležet na zemi), případně něco pod zadek, k večernímu posezení kdo chce může přinést něco na koštování nebo pokud má speciální požadavky na stravování, nechám na každém. Místo na stany by bylo, je škoda jezdit domů. Hudební nástroje jsou vítány.  

Popis:

„Jsem dravá řeka, Jsem klidná hladina. Jsem bouřící příboj. Jsem životodárný déšť. Jsem oceán bez hranic, bez konce. Obklopuji celou zemi. Jsem kolébka života, jsem Voda. Jsem, jaká jsem.“

Planeta Země je ženskou planetou- život se zde viditelně rodí skrze ženu a žena je od přirozenosti se živlem země velmi silně spojena. Avšak země bez vody časem postrádá plodnost a tvrdne, žena tak ztrácí schopnost přijímat a dává jí smysl spíše stoupat vzhůru, ke vzdušnému elementu, elementu mužskému, aby tak unikla hluboké bolesti a strachu. Žena, která se rozhodne, že už nechce dále trpět, však musí časem dojít k tomu, že spojením země a vzduchu vzniká pouze suchá, zatvrdlá a křehká země. Pokud se vydá cestou přirozenosti, je přirozeně tažena k elementu vody, tedy směrem dolů. V druhém kroku integrace ženství je třeba se beze strachu otevřít svým citům, narušit krustu, kterou si vytvořila okolo svého srdce. Sledujíc svoje city, které přichází zpočátku jako jemný jarní deštík, postupně otvírá stavidla své citovosti a odevzdává se vnitřním procesům, které s důvěrou přijímá. Jemné stružky vody se mění v divoké potoky a říčky, ale žena jim nebrání a nechává je jít si svou intuitivní cestou. Divoká voda se časem vlévá do klidnějších toků, stéká stále níže, ke své nejhlubší a nejširší mase, k oceánu bezpodmínečnosti. Hlubiny oceánu jsou temné a rozlehlé, jako ženský stín. Jsem, jaká jsem a takto se přijímám, přijímám vše a vše objímám...